Radegast a Radhošť
Na konci prosince v období Vánoc, kdy situace s COVID-19 v naší zemi nebyla úplně nejrůžovější, jsem se rozhodl vyrazit do Moravskoslezských Beskyd. Konkrétně na Pustevny. Hlavním cílem byla návštěva hory Radegast a hory Radhošť, prostě nic velkého. I přes masy lidí se jsem si výlet užil a perfektně si pročistil hlavu.
Kdy na výlet?
Rád bych vám doporučil tu nejideálnější dobu a čas na návštěvu. Bohužel si nejsem jistý, zda v dnešní době, kdy téměř celý národ tráví zimu na horách to dokážu. I přesto, že jsem vyjel z domova brzy ráno, a na Pustevnách byl kolem deváté, tak již bylo na parkovišti úplně plno. Vzhledem k tomu, že jsem na výlet jel v pracovní den, tak mě to překvapilo. Ono, že není něco v pořádku jsem poznal již pod parkovištěm (mapa parkoviště zde). Tam jsem čekal něco málo přes dvacet minut. V okamžiku, kdy se cesta trochu zprůjezdnila, tak jsem zaparkoval. Co se týče cen parkovného, tak celodenní tiket je zpoplatněn částkou 100 Kč.
Vyrážím od parkoviště
Dlouho jsem přemýšlel kudy vyrazit na Radegast a Radhošť od parkoviště. Jestli jít po neoznačených cestách a nebo jít klasicky po turistických značkách. Vzhledem k množství sněhu jsem raději zvolil jistější variantu, a to přes turistické značky. Co jsem si všiml, tak na Pustevny dorazilo pár autobusů s návštěvníky. Chvíli jsem počkal a řádně do toho šlápnul až se lidé trošku rozpustili.
Pokud by byl zájem o mapu výšlapu, tak jsem ji nasdílel v tomto odkazu. Cesta není nijak fyzicky náročná. Mezi návštěvníky jsem viděl jak starší lidi, tak i mladé rodiny s dětmi. Jen doporučuji se adekvátně obléct. Moc jsem nechápal některé návštěvníky v teniskách, ale jak se říká: proti gustu žádný dišputát 🙂 Abych úplně neodbočil od tématu, tak na rozcestí nezapomeňte od parkoviště sejít na zelenou turistickou stezku s označením Naučná stezka Radegast.
Trasa k vrcholu
Trasa vede víceméně lehkým stoupáním. První takové stoupání ochutnáte již ze začátku u Vyhlídkového altánu Cyrilka.
U altánku doporučuji se zastavit a pokochat se okolím. Jednou ze zajímavostí o altánku je, že byl postaven už v roce 1894 a je ně něm namalovaná panoramatická mapa výhledu.
Od altánku stále pokračujete po NS Radegast. Cesta vás povede hezky zasněženým lesem. Já měl to štěstí, že jsem mobilem zachytil “ranní manžestr”. Docela pěkné a čekal bych jej spíše na sjezdovce než na lesní cestě.
Socha Radegast
Před tím než přijdete k soše Radegastu, doporučuji před ní sejít ze stezky a navštívit vyhlídkové místo s výhledem na Trojanovice. Tato vyhlídka se nachází na pravé straně stezky. Na vyhlídce mě zaujala krása přírody, kde z jedné i druhé strany se valila mlha do údolí. Mlhu následně vyfoukával vítr z údolí pryč. Velmi hezká podívaná. Bohužel to nešlo zaznamenat do fotky, tak aspoň přikládám snímek z vyhlídky.
Po chvilce chůze jsem dorazil k soše pohanského boha Slovanů. U sochy bylo dost lidí. Vlastně nejen u sochy, ale i v okolí občerstvení. Měl jsem co dělat abych si vyfotil fotku sochy Ragedast s pivem Radegast. Je to taková maličkost, která mi udělala radost. Rovněž mi udělalo radost i to, že pár návštěvníků to vidělo a šli si koupit do bufetu plechovku Radegasta. Já si vychutnával čaj a pozoroval návštěvníky fotící si pivko se sochou.
Abych nezapomněl. Pár minut chůze za sochou se nachází vlek Nad boudou. Ten bohužel nejel, ale nabídl mi neskutečné výhledy do údolí.
Vlastně nejen do údolí, ale i na mě 🙂 Nějak mi to nedalo a musel jsem si udělat selfííčko.
Nevím proč, ale u posezení mě zaujala i obyčejná lavička. S tím sněhem a oblohou se mi jevila víc než fotogenická.
Cestou necestou
Trasa z Radegastu na Radhošt byla pro mě jako z pohádky. Krásně zimní prostředí a kór v období svátků Vánočních. Osobně bych si takhle atmosféru nevychutnával, ale jak je rok od roku méně sněhu, tak si toho více vážím. Sám mám z fotek radost. Při cestě na Radhošť jsem si říkal, že jich pár cvaknu telefonem a při cestě zpět jich nafotím více foťákem. No, nějak po cestě zpět se zatáhlo a k dispozici mám pouze fotky z telefonu z cesty nahoru. Pojďte se se mnou pokochat zasněženými Beskydy. I přesto, že fotky jsou pořízeny mobilem, tak se určitě shodneme, že se povedly.
Radhošť
Zhruba hodinku a něco pomalé chůze mi trvalo než jsem došel od parkoviště k Radhošti. Na Radhošti je hotel Radegast, který byl “osazen” návštěvníky kolem dokola.
Téměř každý návštěvník si objednal něco dobrého z výdejového okýnka. Vůně česnečky linoucí se kolem mě mi nedala a podlehl jsem. Česnečka byla výborná, opravdu skvělá. Jen co mě zarazilo při placení, že ze stovky mi nebyla vrácena dvacka…pán už v tom umí asi chodit 🙂
Následně po chutné česnečce jsem pokračoval k vrcholu Radhoště. Hned první co na vrcholu uvidíte je socha Svatého Cyrila a Metoděje a vysílač Radhošť
Hned za sochou se nachází kaple Svatého Cyrila a Metoděje
Na vrcholu (119 m n. m.) krom dvou zmíněných se nachází i vysílač Radhošť.
Rád bych vám něco zajímavého napsal ke kapli, vysílači nebo k soše, ale na internetu je více než dost zajímavých článků. Nerad bych sem kopíroval to co je třeba napsáno na Wikipedii.
Cesta zpět na Pustevny
Po prozkoumání vrcholů Radhoště jsem se vydal tou samou cestou zpět. Ještě na vrcholu bylo skvělé počasí, ale později se zatáhlo a příroda už tak nebyla fotogenická jako při modré obloze. Tohle je poslední krásný snímek co mě potěšil.
Pak už jsem si pouze všímal informačních cedulí a návštěvníků co šli kolem mě.
Když bych měl zesumarizovat celý výšlap, tak jsem si jej užil i přes velké množství návštěvníků. Do budoucna mám určitě v plánu na tyhle turistické místa zavítat jen s tím rozdílem, že si kolem nich naplánuji delší trek.
