Plešivec
Je neděle ráno a po náročné sobotě se nám nechce cestovat daleko od Prahy. Proto hledáme výlet, který bude zhruba hodinu jízdyod centra Prahy a přitom nám nabídne lehký výšlap s poznáním něčeho nového. Po chvilce sezení u počítače jsme nepřišli na nic co by nás oslovilo. Samý Karlštejn, Lomy Amerika, Český ráj nebo dokonce České středohoří. Když už jsme hledání téměř vzdali, tak mě napadlo, že jsem byl minulý týden na kole v Brdech. Tam mě zaujala hezká podzimní příroda a nápad na výlet byl na světě.
Výlet u Prahy
Dopoledne se vydáváme z Prahy směr Plešivec. Dopravu a provoz nemá asi smysl popisovat. Co určitě stojí za zmínku je, co vůbec zadat do navigace. Jestliže chcete jet po D5 a jít na Plešivec od obce Jince, tak doporučuji jet na Rejkovice. Osobně znám cestu na Plešivec pouze od Hostomic, tak proto jsme se vydali přes “Strakonickou”. Cílové místo v navigaci bylo zadáno Parkoviště Klínek (mapa). Ihned po příjezdu nás zaskočilo plné parkoviště.
Říkám si neděle před obědem, tři stupně ráno, navíc nepříznivá Covid situace v Česku, to tady nikdo nebude. A ejhle, lidí a lidí. Vzhledem k tomu, že opravdu bylo plné i spodní parkoviště, tak jsme sjeli autem trochu níže a raději jsme bezpečně zaparkovali. Bohužel jsme museli v rychlosti i přeplánovat trasu výšlapu. Tu jsme měli naplánovanou po červené a pak teprve “prošmejdit” okolí. Trasu jsme změnili následovně. Nejdříve prošmejdit okolí a pak teprve půjdeme na Plešivec na západ slunce. Jsem rád za tohle rozhodnutí nebo po cestě jsme potkali minimum lidí. Teda až na Plešivci to bylo jako na Václaváku. Pro jistotu přikládám mapu a odkaz na ni (zde).
Viklan
První zastávkou od parkoviště byl Plešivecký Viklan. Velký křemenový balvan, který je téměř dva metry vysoký a něco ke třem metrům dlouhý. Ještě na konci devatenáctého století se s tím dalo viklat (kolébat). Teď i když jsme se snažili jak jsme mohli, tak se už skutečně nekolébá 🙂
Nejen podle cedule, ale i podle vyprávění se říká, že do viklanu udeřil blesk a odštípl jeden z jeho čepů. Od té doby nelze s viklanem kolébat. Konec konců o viklanu koluje tolik pověstí, že kdoví co je pravda. Ono se také vypráví, že v dávných dobách byl viklan používán jako obětní místo. Kousek nad tímto místem je doslova kamenné moře okolo. Nespočet mohyl vytvořených z různých kamenů.
Krkavčí skály
Cestou k Plešivci jsme s radostí odbočili na Krkavčí skály. Z těchto skal nás nejvíce zaujal výhled do okolí a pestrost terénu. Z jedné strany jsou kameny pokryté mechem a z druhé strany několik křemenových skal.
Co jsme si všiml, tak zřejmě tohle místo bude populární pro horolezce. Několik skob ve skalách nás v tom utvrdilo.
Rovněž nás fascinovalo, že nikoho jsme zatím na naší trase nepotkali. Pravda, z dálky jsme od Čertovy kazatelny slyšeli řev, ale nic co by nás omezovalo.
Ba naopak nás potěšilo, že tohle místo bylo skutečně na fotky jak dělané. Nejenom, že kameny byly atypické, ale i sluníčko v kombinaci s lesem nám přichystalo hezkou podzimní atmosféru.
Směr Plešivec
Od Krkavčích skal jsme se museli vrátit změt k naší naplánované trase. Ona cesta se dá zkrátit přes Plešivecké sedlo přímo k Plešivci, ale to jsme nechtěli.
Chtěli jsme si podzimní procházku (lehký výšlap) užít v soukromí bez ostatních lidí. Jakmile jsme se vrátili zpět na stezku, tak jsme se vydali směr Bezdědičky rozcestí.
Tam si dejte pozor, aby jste nesešli na žlutou trasu. Ono i směrovky vám ukážou, že máte jít po zelené. Tady jsme si na rozcestí dali pauzu a vychutnali si dobrý čas z domova.
Na cestě k Plešivci nás nic zajímavého nepotkalo. Možná je mi líto, že jsem se při plánování nepodíval lépe do mapy a nešli jsme se kouknout na Smaragdové jezírko. Alespoň pro příště víme a máme důvod k návštěvě
Čertova kazatelna
Asi nejzajímavější a nejvíce navštěvovaným místem na Plešivci je bezpochyby Čertova kazatelna. Z tohoto nádherného místa lze za dobré viditelnosti vidět na Jinecné hřebeny nebo na sedm kilometrů vzdálený Beranec.
My díky mlze jsme neviděli ani do údolí do Křešína nebo na Felbabku. Každopádně tyhle výhledy nám vynahradilo inverzní počasí, kdy jsme viděli prosluněnou modrou oblohu a v údolí mlhu. Co se týče návštěvníků, tak těch tady bylo skutečně moc.
Ono rozumím, že lidé mají rádi přírodu, ale našli se i takoví, kteří si po sobě neuměli uklidit obaly od sušenek. Nerad hodnotím druhé, ale na některých bylo vidět, že nejsou zrovna obuti na výšlap. Zmiňuji to spíše z toho důvodu, že doporučuji na výšlap si vzít pevnou obuv. Přeci jenom jdete lesním terénem a když je mokro, tak na kamenu nebo na kořenu od stromu se sklouznete raz dva.
Fotovýlet
Po návratu z výletu jsem si uvědomil, že více než výšlap to byl pro nás fotovýlet.
V telefonu, ale i ve foťáku máme docela dost fotek. Sám sem zvědavý jaké nakonec půjdou na tenhle blog. Co se týče terénu, tak trasa, kterou jsme šli je nenáročná.
Cestou zpátky jsme to vzali přes červenou trasu kudy chodila/šla většina a trasa nám přišla méně bezpečná než to co jsme šli. Za nás jednoznačně doporučujeme jít trasu delší s více zajímavostmi než trasu krátkou, kde nic zajímavého krom Čertovy kazatelny neuvidíte.
