Pálava na kole
Česko se dá projet na kole křížem krážem. Tenhle rok nebýt COVID-19, tak bychom na kola jeli s partií do Alp. Vzhledem k tomu, že jsme nechtěli riskovat, tak jsme destinaci na kola zvolili oblast provoněnou vínem, dobrým jídlem a krásnými cyklostezkami. Cílem byla krásná česká Pálava a její přilehlé okolí. Již při plánování jsme se shodli, že návštěvu jížní Moravy chceme udělat v duchu lehce sportovním ale zároveň si taky trochu užít zábavy ve Sklepech a přilehlých putykách 🙂 Bohužel, bohudík se nám vidina pařícího prodlouženého víkendu zvrhla v čistě sportovní záležitost.
Plánování
Tímhle jsem původně nechtěl začít, ale bohužel musím. Pokud plánujete pobyt na Pálavě a okolí, tak vám vřele doporučuji v první řadě pořešit ubytování. My jsme ubytování pro partii 4 chlapů řešili ubytování zhruba dva měsíce předem a opravdu výběr byl hodně omezený. Naštěstí se nám za vyšší cenu podařilo sehnat příjemné nově vybudované apartmány na klidném místě. Samozřejmě ve výběru byly i levnější varianty, ale chtěli jsme velkou terasu a hlavně prostorné ubytování. Jinak co se týče cen, tak i čeští hoteliéři dohání ztráty spojené s koronou. Když porovnám ceny za noc před koronou a ceny současné, tak jsme téměř u každého ubytování na dvojnásobku.
U plánování aktivit jsme plánovali všechno opačně než plánuje masa lidí. Třeba takové obědy jsme si naplánovali v časech, kdy v restauracích je nejméně hostů. Frekventované turistické místa jsme navštěvovali v brzkých ranních hodinách a nebo v pozdních večerních hodinách. Samozřejmě ne všechno šlo takhle navštěvovat, tak i některé zajímavosti jsme navštívili v tzv. “špičce” 🙂
Plánování jednotlivých aktivit jsem vzal raději na sebe nebo co kluci do společného chatu na Facebooku naposílali, tak bylo úplně mimo mísu. Víceméně to byly kopie cest/doporučení kdo už na Pálavě byl. Já jsem se chtěl držet svého postupu, kdy u plánování téměř nikdy nečtu žádné cestopisy a používám pouze mapy.cz, Instagram a pár aplikací k plánování určených. Tento postup doporučuji i vám nebo pak jedině si naplánujete Pálavu podle svých představ a budete spokojení.
Den první: ubytování
První den jsme si nechali spíše volnější. Já jako jediný jsem jel z Prahy. Zbytek osazenstva jelo od nás z Luhačovic. Ubytování jsme měli v okolí Podivína. Bylo to hlavně z toho důvodu, že to pro nás byl výchozí bod do všech koutů jížní Moravy. Cyklovýlety jsme naplánovali do oblastí Čejkovic, Pálavy, Lednice a Valtic. Proto pro nás tohle ubytování přišlo polohově vhod. Příjezd byl naplánován na podvečerní pátou hodinu. To se nám povedlo. Ihned po příjezdu jsme se lehce projeli na kole po okolí, zakalili na apartmánu a šli spát 🙂
Den druhý: výlety po Pálavě
Ráno ihned po vydatné snídani jsme si prosvištěli letmo itinerář, koukli na počasí, nachystali se a vydali rovnou za novým poznáním. Mapu celého výletu pro tento den sdílím na následujícím linku. Průjezdné body berte s rezervou, plus minus jsme se snažili držet plánu. Když teď se zpětně koukám na to kudy jsme jeli, tak můžu říci, že plán docela vyšel.
Vinařství U Kapličky
Vinařství U Kapličky bylo vzdálené necelou hodinu klidné jízdy od ubytování. Cestou k vinařství jsme od ubytování jeli po cyklotrase 412. Bohužel tato trasa vedla frekventovanou silnicí. Následně jsme sjeli na cyklotrasu 5066, která byla zábavnější, vedla po polní cestě, dále navázala na cyklostezku, která opět vedla po silnici 42115. Téměř celou cestu jsme viděli kam jedeme. Ono vinařství jde perfektně vidět téměr odkudkoliv nebo je na kopci. U Kapličky jsme byli za pár minut. Před vinařstvím počítejte jen s mírným kopcem. Ten pro fyzicky zdatné není nějak náročný. Ideální kopec aby jste si udělali chuť na pivko nebo vínko. Při příjezdu již po ránu to U Kapličky docela žilo. Ihned po příjezdu jsme se osvěžili chmelovým mokem a šli k bazénu.
Tady podotýkám, že pokud chcete k bazénu, tak musíte mít zaplacené ubytování (ceny cca od 2000Kč za noc). Raději vás upozorním, je lepší si připlatit za lepší pokoj nebo za tu základní cenu dostanete pokoje u části, kde jdou slyšet zvuky z diskotéky. U nás z partie se naštěstí kamarád a kamarádka znají s majitelem a personálem, tak nebyl problém i bez ubytka k bazénu. Každopádně pokud by nebyli známí, tak si myslím, že slečně u vstupu, když dáte dvě stovky na hlavu, tak vás tam pustí. Co jsem si všiml, tak na dobré slovo nefungovala. Hodně lidí se tam chtělo jít podívat a odfotit u bazénu. Tady se mi líbil její přístup. U Kapličky se vám dostane výborného servisu. Jídlo je výborné a obsluha docela svižná. Jen ceny jsou trochu vyšší. GIN-TONIC za 125, půl litra limonády za 100, pivko za 50, Aperol Spritz 119..Jinak lidí je tady jako v centru Prahy. Vlastně když jsem se kouknul na auta, které u vinařství stály, tak většinou to byly pražské značky 😊
Archeopark Pavlov
Další plánovanou zastávkou od Vinařství u Kapličky byl Pavlov. Konkrétně historické muzeum – Archeopark. Zajímavostí tohoto archeoparku jsou ze země vystupující asymetrické věže, které se podobají skalám, jež se tyčí na svazích Pálavy. Tyto impozantní díla se mi velice líbila. Opravdu jsou tyto unikáty s citem „zasazené“ do krajiny. V archeoparku jsme plánovali komentovanou prohlídku a návštěvu interaktivního muzea, bohužel nám bylo sděleno, že bychom museli dlouho čekat. Hold jsme se na čekání vykašlali. Do budoucna určitě plánuji tento archeopark navštívit. Co jsem se dočetl v minulosti z recenzí, tak komentovaná prohlídka je docela zajímavá a dozvíte se něco více o Pálavě, lovu mamutů, apod…
Vodní nádrž Nové Mlýny
Celý den na kole měl být kolem nádrže Nové Mlýny. Prakticky jsme projeli pouze dolní část nádrže a myslím si, že stačilo. Kolem nádrže cyklostezky jsou udržované a nenáročné na fyzickou kondici. Víceméně je to cesta po rovince s pár malými kopečky. Kolem spodní části nádrže byla hromada rybářů, kteří kolem sebe měli pouze výbavu a stany. Při dotazu, zda jsou tady nějaké rybářské závody nebo proč je tady tolik rybářů mi bylo sděleno, že tohle je standart pro Nové Mlýny.
Prostě v létě se sebrat a jet na stan na ryby k Novým Mlýnům je něco jako pro sportovce jet na soustředění. Bohužel krom rybářů tady na trase bylo neskutečné množství turistů, to nás odradilo a jeli jsme se podívat Zříceninu hradu Děvičky. Cesta k hradu vede převážně lesem, to v parných dnech jako jsme měli my oceníte. Co se týče přístupu, tak lesní terén zdolávali lidé i s kočárky. Za mě terén je nenáročný a zdravý člověk by se zdoláním neměl mít problém. Z hradu jde perfektně vidět na vesničku Pavlov a přehradní nádrž Nové Mlýny. Opravdu tento výhled doporučuji, nádherná podívaná.
Penzion Zaječák
V pozdním odpoledni jsme si někde chtěli dát dobrý oběd. Stánky a pohostinství kolem nádrže vypadaly spíše jako fast food. V některých jsme se zastavili a na smažák nebo hranolky jsme neměli chuť. Raději jsme se vydali do restaurace Zaječák (https://www.penzionzajecak.cz/jidelni-listek/) ve které jsme se v před lety dobře a chutně najedli. Bohužel nám nedošlo, ikdyž jsme věděli, že restaurace změnila majitele, že stardart občerstvení bude na jiné úrovni než tentkrát. Dříve totiž vlastnil restauraci současný majitel Vinařství U Kapličky. V této nevědomosti jsme si objednali. Již při objednání nám přišlo divné chování personálu. Říkáme OK, ne každý den je posvícení. Když jsem si objednával steak z mladého býka, tak obsluha se mě ani nezeptala na to jak chci mít steak propečený. Tohle jsem nezažil ani na Valašsku v zaplivané hospodě čtvrté cenové. Zbytek osazenstva si objednalo salát Caesar, žebra a ještě něco… Jakmile obsluha přinesla jídlo, tak se nám neráčili ani příbory donést. Ty jsme si museli vyptat. K mému steaku měli přinést steakový nůž. Bohužel se tomu tak nestalo a my za obsluhou opět museli a připomenout se. Steak byl úplně vysušený.
Nejen podle mého názoru to nebyl steak z mladého býka, ale spíše ze starého býka. Tuhý a tvrdý. To jsme obsluze říkali a jenom pokrčili rameny. Salát Ceasar byl rovněž úplný hnus, zelenina bez žádné zálivky, bez ničeho. Prostě bez nějakého ochucení nakrájená zelenina a naházená na talíř.. O žebrech jsme ani nediskutovali nebo byly pekelně spálené a vysušené, kamarád si dal jedno žebro, druhé nám dal na ochutnávku. Obsluze jsme raději řekli ať nám to zabalí s tím, že si to vezmeme domů. Jakmile jsme vyjeli z restaurace, tak tento nepoživatelný hnůj letěl do koše. Nechtěli jsme působit na obsluhu, že jsme na jídlo nebo na personál nějakým způsobem vysazení. Jídlo se bohužel nedalo jíst. Pivko bylo dobré, ale jídlo tady i přes to, že „mám plechovou hubu a sním téměř vše“ vřele nedoporučuji!!!
Den třetí: křížem krážem přes Kobylí a Vrbice
Náš další den na kolech byl ve znamení poznání okolí Velkých Pavlovic. V plánu jsme měli poznat více zajímavostí, ale vzhledem k tomu, že den není nafukovací, tak jsme museli plán značně zúžit. Pro inspiraci přikládám link na mapu, kde jsou jednotlivá místa plus minus označená. Link tady.
Moravské Toskánsko
Hned naše první zastávka byla po cestě k Moravskému Toskánsku ve Velkých Bílovicích. Tady se nám líbilo město jako takové. Sice lehce komerční, ale přišlo nám takové vyvoněnější než třeba Pavlov. Na nádherné typické sklípky pro tuto oblast jsme naráželi na každém rohu. Bohužel většina otevírá až v odpoledních hodinách, tak pozor při plánování na tohle. Od Velkých Bílovic naše trasa směřovala na Moravské Toskánsko. Proč vůbec Moravské Toskánsko?
Zde hodně fotografů vyráží fotit moravské vinice a krajinu, které připomíná už od pohledu Toskánsko. Dokonce se tady pořádají fotografické kurzy, které stojí nemalý peníz. Každopádně Moravské Toskánsko se nachází mezi Zimarky a Přístřeškem Šmatláky. Ona krajina u těchto průjezdních bodů je opravdu hezká. Určitě si všimnete, že několik turistů ať už cyklistů nebo pěších turistů se tady zastavuje a fotí si přírodní krásy.
Kaplička Hradištěk
Kousek cca pět minut na kole od Moravského Toskánska se nachází kaple sv. Cyrila a Metoděje zvaná Hradištěk. Tato kaple co jsem si všiml na Instagramu je hodně navštěvovaná. Při našem štěstí jsme narazili v dopoledních hodinách na tuto kapli téměř bez lidí.
To nás překvapilo a využili jsme to k tomu pořídit si fotky kaple samotné bez lidí. Po chvíli samoty ke kapli přijelo autem pár lidí, ale rychle si udělali fotky a jeli dále. U kaple je několik informačních tabulí, které informují o přírodní památce Zimarky jako o významné Evropské lokalitě. Osobně lituji, že u kaple jsem nebyl při západu slunce, takhle na kopečku to musí být hezká atmosféra.
Čejkovice
Upřímně, oblast Čejkovic nás moc nebavila. Ono už při příjezdu jsme věděli, že jedeme do menšího města, tak nás to nějak odradilo a jenom jsme se tam vytočili a jeli dále. Ono to bylo možná i způsobené tím, že jsme se neskutečně těšili na Vrbice, kde nás čekalo několik zajímavých míst.
Vrbice
Vrbice hned ze začátku musím doporučit každému a za mě si je nemůžu vynachválit. Nádhera, úžasné, boží!!! Už u příjezdu z jakékoliv strany do Vrbic vás bude vítat cedule NA VRBICU PRO OPICU …. aneb na skleničku za vrbeckými vinaři.
Zároveň na ceduli je seznam a rozpis služeb otevřených sklepů. Rovněž v seznamu jsou zmíněny vinařství, kde za cenu 150 Kč na osobu Vás vinař uvítá, půjčí skleničku a dám vám ochutnat ze 6ti vín. Původně jsem chtěl zajímavosti ve Vrbicích sepsat do jednoho odstavce, ale byla by to úplná škoda. Každá části si zaslouží své vlastí místo v článku.
Rodinné vinařství Bařina
Na tohle vinařství jsme narazili úplně náhodou, bylo to jedno z mála vinařství, které mělo viditelně dopoledne otevřeno. Při cestě jsme se zde zastavili na pití a byl jsem docela překvapen z přístupu majitelů. Vstřícní, usměvaví a sympatičtí lidé. Ihned při příjezdu nám nabídli místa k sezení venku tak i uvnitř. Zároveň nám nabídli deky a polštáře s tím, jestli se nechceme natáhnout/lehnout ve svahu před sklípkem.
Pro objednávku jsme si šli dovnitř nebo jsme měli opravdu žízeň. Všichni jsme ji dali pivko na ex nebo byla opravdu žízeň. Další objednávku jsme si raději nechali přinést ke stolu. Za mě co můžu doporučit, tak levandulové Prosecco. To opravdu nemělo chybu, opravdu skvělé Prosecco, které na stole moc dlouho nevydrželo. Dále jsem si objednal škvarkovou pomazánku. Upřímně, tady ve vinařství jsem měl jednu z nejlepších škvarkovek, kterou jsem kdy jedl. Bohužel/bohudík se nám z vinařství vůbec nechtělo. Docela jsme se rozseděli. Sympatická paní majitelka nám přišla nabídnout domácí kokosový cheesecake, který dělala její dcera. Jako fakt na těchto sladkostech si ujíždím, ale tady cheesecake chutnal opravdu ligově. Sám osobně tohle vinařství i bez ochutnávky vín doporučuji. Opravdu super a jakmile pojedu kolem, tak určitě se tady zastavím.
Pod Větřákem + větrný mlýn
Tohle je označení sklípků, které jsou pod větrným mlýnem. Tyto sklípky vypadají velmi hezky. Bohužel žádný z nich kolem oběda nebyl otevřený. Teda jeden byl, ale byl pouze pro soukromou společnost.
Mě osobně na těchto sklepech láká návštěva v době vinobranní, kde určitě musí být zajimavé začít degustaci v prvním sklípku a zkusit dojít až na konec…Nad sklípky je krásná vyhlídka, ze které jde vidět do širokého okolí. Rovněž u vyhlídky je větrný mlýn, který je je vyroben ze dřeva a údajně je replikou vrbických mlýnů. Zajímavostí je, že tento mlýn nebyl nikdy funkční. Zde se hodně turistů zastavovalo a pořizovalo fotky. Opravdu nádherný mlýn, který doporučuji navštívit.
Stezka nad vinohrady
Z Vrbic jsme zhruba 15 minut šlapali ke Stezce nad vinohrady. Tuto stezku si hodně lidí dává na Instagram. Z toho důvodu jsme počítali s vyšší návštěvností. Ono bylo poledne, tak už po cestě jsme potkali minimum cyklistů, ale za to jsme potkávali davy lidí na procházce. Pod stezkou je mírný kopeček, zde se lidi docela ve třicetistupňovém vedru zastavovali a někteří vypadali unaveně. Nevím, jestli z náročnosti trasy a nebo jestli byli společensky unavení 🙂 Při příchodu ke stezce bylo opravdu plno. Hromada lidí jako na Václaváku. Návštěvu tohoto místa doporučuji bud brzo ráno nebo pozdě večer.
Levandulová farma jižní Moravy
Levandulová farma jížní Moravy je v obci Starovičky. Tuto farmu jsme měli v plánu navštívit těsně před zavíračkou. Když jsme se bavili v restauracích o této farmě, tak turisté byli docela zklamaní z čekání u vstupu a dalších davových šílenství. Říkáme oukej a docela dost času jsme strávili v hospodě “restauraci Vrbice”. Tady jsme se řádně občerstvili a mazali na kolech směr Levandulová farma. Cesta byla docela výživná nebo po cestě jsme potkávali odcházející návštěvníky z farmy. Na těchto návštěvnících šla vidět spokojenost. Bohužel ohleduplnost k cyklistům byla nulová. Po příjezdu na farmu jsme si kola zamknuli hned u vstupu. Do areálu jsme přišli asi 19 minut před zavíračkou. Personál nám oznámil, že sice mají do sedmi, ale že v 18:50 už tady nechtějí nikoho vidět. Po zaplacení vstupu (60 korun za osobu) jsme si udělali pár fotek a natrhali pár levandulí. To všechno můžete až ve vrchní části farmy s tím, že natrhané levandule vám u východu zváží a následně podle gramáže je zaplatíte. Nic hrozného za pár levandulí, které jsem bral domu jsem zaplatil myslím sto korun (viz fotka kolik jich bylo). Jinak mě docela překvapil přístup personálu. Ikdyž bylo 15 minut do zavíračky (4 minuty naší návštěvy), tak nás až s hysterickým afektem mladá holka hnala z areálu. Moc jsem ji nechápal nebo šlo nám to říct hezky a ne na nás řvát jak doma na starého. Tohle nám opravdu vadilo nebo u vstupu nám říkala, že by bylo dobré v 18:50 scházet dolů. Jinak za mě farma vypadá hezky. Každopádně pokud chcete profi fotky, tak od 19:00 má pole rezervované paní fotografka. Pokud máte zájem, tak zřejmě ji vygooglíte.
Vinotéka u staré hrušky
Tuhle vinotéku musím zařadit do článku nebo mě mile překvapil výběr vín a ochota personálu. Za mě osobně tohle bylo první a poslední místo, kde jsem si dal víno na našem výletu. Už ani nevím co to bylo za vínko, ale atmosféra ve vinotéce mě bavila takovým způsobem, že určitě sem ještě někdy zavítám.
Skromnost a pokora zaměstnanců se mi natolik líbila, že jsme zůstali až do zavírajdy a pomohli s úklidem zahrádky. Podle toho co paní majitelka říkala, že hodně turistů si zde chodí fotit na lavičku u vinice a nebo víno před vinicí. Tomu jsem neodolal a při západu slunce jsem si to mé první a poslední vínko na jižní Moravě musel vyfotit.
Den čtvrtý: gastroturistika
Bouhužel z předchozích dnů jsme byli zklamaní z gastrozážitků a chtěli jsme si dopřát něco lepšího a kvalitnějšího k jídlu. Nepočítám návštěvu Penzionu Zaječák, kde to bylo hrozné… Ostatní bylo takové průměrné, ale nic z čeho by jsi člověk sedl na zadek. Společně jsme si řekli, že poslední den to musíme napravit a dopřát i našim chuťovým buňkám. K objížďce jsme si vybrali několik podniků a dva tady zmíním.
Restaurace U Tlustých
Tuto restauraci (http://www.utlustych.cz/cz/) jsme si vybrali na základě pořadů ANO, ŠÉFE! a UŽ DOST, ŠÉFE! V obou pořadech šlo vidět, že pan majitel udělal kus práce a restauraci posunul do jiných sfér. Ok, říkáme si, tohle bude stát za to. Návštěvu jsme absolvovali mezi 11:00 a 12:00. Nebylo moc plno, spíše poloprázdno. Část personálu byla usměvavá a část řekl bych, že i docela nepříjemná. Ale to může být náš pocit. Objednané jídlo a pití nám bylo doručeno na místní poměry docela rychle. Určitě plus pro ty co nemají rádi čekání. My jsme byli potěšeni. Každý z nás si dal něco jiného k jídlu. Na ceny jsme nekoukali nebo jsme si chtěli pochutnat. Co si pamatuju, tak hlavní chody začínaly na 230 Kč. Abych úplně nerozebíral kdo co si dal, tak všichni jsme se shodli, že jídlo až tak luxusní a výborné nebylo. Prostě normální, ani výjimečné a ani špatné. Vzhledem k cenám bych očekával trochu větší kvalitu. Sám v Praze, když si dám kuřecí prso za 250 Kč, tak mám z toho trochu lepší chuťový zážitek. Tady nic. Asi jsme se moc těšili a možná měli očekávání vysoko.
Restaurace 1100
Tuhle restauraci nám doporučil kamarád, který se v gastru pohybuje léta. Má své průvodce, několik instagramových profilů, které se věnují gastru ve Zlínském kraji, apod… Dokonce vlastní i obchůdek, který dodává ty nejlepší místní produkty a prodává je. Na doporučení jsme zavítali do restaurace, i bez předchozí rezervace. Už při příchodu jsme byli nadšeni z čistého a moderního prostředí. Personál byl tak půl napůl, stejně jako U Tlustých. Jídlo po objednání bylo naservírováno do dvaceti minut. To je za nás akceptovatelná doba. Ihned po servírování jsme se do toho pustili. Nevěřil jsem chuťový buňkám, ale bylo to velice dobré jídlo. Dokonce nikdo při jídle ani nedutal. Jakmile jsme se každý blížili k prázdnému talíři, tak u stolu jenom lítaly superlativy. Osobně pro mě v této restauraci bylo potěšení a zážitek jíst. Opravdu skvělé jídlo. Rád bych zmínil to co jsem si objednal a zároveň bych chtěl jídlo znovu pochválit. Takový gastronomický zážitek za takovou normální cenu se nevidí ani v Praze. Jako předkrm jsem objednal bylinkovou raviolu se zadělávanými kuřecími drůbky s liškovým velouté. Chuťové úplná delikatesa nebo lišky mám rád. Co se týče velikosti porce, tak byla akorát. Na předkrm ani moc a ani málo. K hlavnímu jídlu jsem nemohl odolat hovězímu krku s tymiánem, marinovanými višněmi s tvarohovými noky a ředkví. Maso krásně měkké, chuť každé ingredience byla inzenzivní. Opravdu skvělé.
Velikost porce, optimální. Jídlo mě nezabetonovalo a ani jsem neměl hlad. Tuto restauraci rád doporučím každému, kdo se na jižní Moravu chystá. Za mě, určitě jsem tady nebyl naposled a doufám, že restaurace si udrží svůj standard a nestane se z ní navoněná bída jako z některých v okolí 😊
Doporučení
Docela dost lidí mi na Instagramu psalo o dopouručení výletů na jižní Moravě (konkrétně Pálavě). Rád bych doporučil naši trasu každému, ale ne všem tohle sedne. Je zapotřebí brát ohled na to, že trasu poznání jsme si vybrali, tak jak nám vyhovuje. Proto berte tento článek jako recenzi toho co my jsme s ogarama (kluky) navštívili. Do budoucna je pár věcí, které bychom udělali a naplánovali jinak, ale to až třeba při příští návštěvě jižní Moravy.
